Japonsko

Kulturní Galapágy

Elvyn George Badelita

Květen 2015

Japonsko, stojící na východním konci hedvábné stezky a čerpající vlivy z celého kontinentu, strávilo tisíciletí vstřebáváním a očišťováním kulturních darů Asie, aby v důsledku vyprodukovalo něco odlišně japonského. Počínaje nádhernými kjótskými tanci gejš až po krásu kamenných zenových zahrad. Japonsko má sílu okouzlit i unaveného cestovatele. Tradiční kultura je pouze polovinou příběhu: vyvíjející se moderní umělecká scéna, dynamický design a chuť na pop-kulturní trendy  – to vše formuje krajinu fascinujícího splynutí starého a nového.

japan quote 1
„Život je příliš krátký na to, abyste ho trávili čekáním.“

Potěšení z japonské kuchyně na domácí půdě je jedno z hlavních důvodů, proč přijet do Japonska. Jídlo v nejlepší Tokijské sushi restauraci či nudle z nádražního automatu spojuje několik nepřehlédnutelných faktorů – japonská pozornost k detailu, prezentační genialita a přítomnost těch nejlepších ingrediencí, které změní vaše představy o tom, co vše je v oblasti kulinářství možné. To vše dohromady včetně vstřícného i velmi milého obyvatelstva, dokonalé veřejné dopravy a neposkvrněné čistoty, vás vtáhne na japonskou vlnu jak žádná jiná země.

Bambusy, bambusy až kam oko dohlédna.

Bambusový les, Kyoto

Ósaka

Jedno z četných japonských přísloví říká, že s přítelem po boku není žádná cesta příliš dlouhá. Dva gaijini se domluvili a vyrazili na cestu. Možnost vycestovat do této země přišla náhle, bez zvláštních předchozích plánů tuto zemi navštívit. Cesta vedla přes Vídeň, Amsterdam a poté následoval přímý dvanáctihodinový let do Ósaky, kde jsme přistáli na letišti Kansai. Letiště Kansai bylo vybudované jako umělý ostrov v Ósackém zálivu a je spojené s pevninou pomocí mostu. Letiště se však pozvolna potápí.

Asi nemá smysl se rozsáhle rozepisovat o lehkém kulturním šoku po vystoupení z letadla, super moderních vlacích, megalomanských vlakových nádražích apod. Turisticky nejzajímavějším objektem v Ósace je hrad Himedži (asi jediný zajímavý historický objekt v tomto městě). Podle slov jednoho japonského ukecaného důchodce jménem Kenji (který intenzivně obohacoval naši návštěvu hradu chlípnými historkami), je Ósaka hlavně o jídle, pití a nočním životě.

article_zoom_2374_4

Letiště Kansai

Nejvelkolepější japonský hrad, Himeji-jō (hrad Himedži), je jedním z mála původních zbývajících hradů (většina z nich jsou moderní betonové rekonstrukce). Hrad získal přezdívku Shirasagi-jō, jenž v překladu znamená „Hrad bílé volavky“, a to díky vnější lesklé bílé omítce a jeho okázalé podobě na kopci nad plání.  Skládá se z jedné velké pětipatrové pevnosti (tenshū) a z dalších 3 menších pevností. Celý hrad je obklopen příkopy a hradbami lemovanými čtvercovými, obdélníkovými a kruhovými střílnami.

Stěny hlavní pevnosti disponují také ishiotoshi – úzkými otvory, které dovolovaly vojákům nalévat vařící vodu nebo olej na kohokoliv, kdo se snažil dobít hrad a podařilo se mu již dostat přes předchozí hradby. Proto návštěvníkům doporučuji vstoupit do hradu hlavním vchodem, jakékoliv vloupání neoficiálními cestami by se jim nemuselo vyplatit.

I přesto, že roku 1333 na tomto místě stálo opevnění, tak dnešní hrad pochází z roku 1580, který byl postaven Toyotomim Hedeyoshim a rozšířen o 30 let později Ikedou Terumasou. V následujících stoletích zde sídlilo 48 lordů. Hrad byl 5 let uzavřen kvůli rekonstrukci, takže teď je správný čas toto místo navštívit. Prohlídka po značené stezce trvá přibližně půldruhé hodiny a poslední prohlídka se koná hodinu před zavřením hradu.

Kjóto

Historicky nejzajímavějším městem Japonska bylo dle našeho pohledu Kjóto. Naleznete zde tisíce chrámů a stovky zajímavých míst. Žije zde sice jeden a půl miliónů obyvatel, ale město má oproti Tokiu nebo Ósace celkově maloměstský ráz.

Nejvytouženějším cílem celého Japonska byla svatyně nebo spíše komplex svatyní Fushimi Inari Taisha, která se proslavila zejména ikonickými fotografiemi tisíců červených Tórií bran, které tvoří síť bránami hustě pokrytých stezek. Stezky vedou do lesa posvátné hory Inari, která se tyčí 233 metrů nad spodními svatyněmi.

Fushimi Inari je věnována bohovi rýže – Shinto. Všude v okolí narazíte na mnoho liščích sošek, které představují poslíčky a hlídají vstupy do chrámů. Sošky jsou zdobené červenými šátky. Původ tohoto chrámového komplexu se datuje na rok 794 našeho letopočtu.

Úplně vzadu za hlavním areálem chrámu je vstup do Tórií bran, který začíná dvěma rovnoběžnými stezkami. Každá Tori brána představuje projev díků od jednotlivců nebo společností, kteří tímto způsobem děkuji za prosperitu. Každá brána je popsána jménem dárce brány. Náklady za jednu malou bránu začínají na 400 000 jenů až po 1 milión jenů za velkou bránu. Procházka stezkou je velmi zvláštním zážitkem.

Turisté, kteří plánují cestu do Kjóta, se pravděpodobně setkali s fotkami z bambusového háje (spolu s Torií Fushimi Inari). Celá oblast má citelný pocit jinakosti, která je velmi rozdílná od jakéhokoliv lesa, který známe z našeho kraje. Chůze v tomto lese je jako vstup do jiného světa – zelené bambusové stonky jako kdyby pokračovaly do nekonečna a to v každém směru, les udržuje zvláštní nádech světla. Těžko odoláte nutkání udělat několik fotografií, avšak výsledkem budete pravděpodobně zklamáni: není jednoduché zachytit kouzlo takového místa.

japan quote 3
„Dokonce i opice padají ze stromu.“

Poblíž bambusového lesa se nachází opičí park Iwatayama, který leží na posvátné hoře Arashiyama. Není až tak vzácné vidět opice v okolních horách, ale na tomto místě se s nimi lze setkat na krátkou vzdálenost a sledovat jejich hravé a někdy i agresivní skotačení. Opice i panoramatický výhled na Kjóto jsou skvělými předměty fotografií. Pokud chcete opice krmit, tak se dostanete do zajímavé situace – zatímco opice jsou na svobodě, tak vy je můžete krmit pouze, když budete uzavřeni v kleci.

Gion je čtvrť gejší, kterou jsme našli kolem Shijo Avenue mezi svatyní Yasaka na východě a řekou Kamo na západě. Gion je plná obchodů, restaurací a ochaya (čajoven), kde geiko (označení pro gejšu v kjótském dialektu) a maiko (gejša studentky) se baví. Gion láká turisty na vysoký počet tradiční dřevěných obchodů.

Domovem bohatých zahrad a elegantních konstrukcí je Ginkaku-ji – jedno z předních Kjótských míst. Historie chrámu začíná v roce 1482, kdy sloužil jako starobní vila shoguna Ashikaga Youshimasa, který požadoval toto místo kvůli ústupu z vřavy občanské války. Zatímco se Ginkaku-ji doslovně překládá jako „Stříbrný pavilon“, nebyly shogunovy ambice na pokrytí chrámu stříbrem nikdy realizovány, tak jak tomu je u Kinkaku-ji (Zlatý pavilon), který je celý pozlacen.

V blízkosti Stříbrného pavilonu začíná přibližně dva kilometry dlouhá filozofická stezka. Jedná se o kamennou stezku, jenž doprovází úzký vodní kanál, který je lemován stovkami třešní. Cesta dostala své jméno kvůli jednomu z nejznámějších japonských filozofů, Nishidy Kitaro, který zde meditoval při docházení do Kjótské univerzity. Dnes tu žádné filozofy nenajdete, místo nich tu pobíhají amatérští běžci a občas tu hrají pouliční muzikanti.

_DSC0232

Japonské lampióny

V císařském paláci sídlila japonská císařská rodina do roku 1868, do doby než byl císař a hlavní město přesunuto do Tokia. Palác je prostorný a stojí v centru města. Aktuální palác byl rekonstruován roku 1855 poté, co vyhořel. Komplex je obklopen dlouhými hradbami a skládá se z několika bran, hal a zahrad.

Tokio

Neonově zabarvené ulice Tokia už od osmedesátých let vypadají jako úryvek ze sci-fi filmu. Tokio se od té doby stále buduje, rozrůstá a současně posouvá hranice toho, co je na hustě osídlené a zemětřesením sužované půdě možné. Rostou zde stále vyšší a štíhlejší struktury, které vytvářejí utopické megacentrum formované japonskými oceněnými architekty, mezi ně patří nejvyšší věž na světě: Tokyo Sky Tree – kroutící se věž, která čerpá inspiraci z antických stavebních technik. Když se postavíte na vrcholu jednoho mrakodrapu, tak se před vámi otevírá město, které bliká jako ovládací panel hvězdné lodí a táhne se daleko až k obzoru.

Tokio má sice nakročeno do budoucnosti, ale stále zde můžete nalézt historické stopy shogunského hlavního města jak v sumo turnajích, tak i pod rozkvetlými třešněmi. Je to moderní město, které je postaveno na starých vzorech. Ve stínu mrakodrapů můžete nalézt starověké chrámy, pohřebiště samurajů či dřevěné svatyně.

Nejnavštěvovanější chrám v Tokiu, Senso-ji, uchovává ve svém nitru zlatou sochu Kannona (bohyně milosrdenství), která dle legendy byla zázračně vytažená z nedaleké Sumida-gawa dvěma rybáři v roce 628. Vchod do chrámového komplexu vede přes fantastický červený Kaminari-mon (Hromová brána). Další bránou je Nakamise-Dori, která je chráněna Fujinem (bohem větru) a Raijinem (bohem hromu). Zde se prodávají turistické tretky i pravé řemeslnické výrobky Edo stylu. Na konci Nakamise-dori je samotný chrám. Na levé straně je 55 metrová pagoda, která je obzvlášť působivá v nočních hodinách, kdy se celá rozsvítí.

Je záhadou, zda starověká socha Kannona opravdu existuje, protože není součástí veřejných exponátů. I tak nic nebrání neustálému proudu návštěvníků, který sem směřuje. V přední části chrámu je velké kadidlo. Říká se, že kouř má blahodárné účinky na zdraví návštěvníků, a proto obyčejně zahlédnete, jak se někdo snaží přes oblečení vetřít si kouř do těla.

O křižovatce Shibuya se šušká, že je světově nejrušnější křižovatkou světa. Na tomto místě, kde na vás září obří obrazovky a neony, se k vám dostaví ten pravý „Wow, jsem v Tokiu!“ pocit. Osobně jsem na tomto místě měl excelentní husí kůži. I přesto, že se nacházíte v centru mnohamilionového města, kolem vás na malém prostoru jsou davy lidí a několik desítek aut, tak panuje jakýsi nezvyklý klid. Lidé přicházejí za všech směrů najednou – někdy i více než tisíc lidí za jedno přepnutí barev na semaforu. Poté v mezidobí, než se zase červená změní na zelenou, se všechny rohy křižovatky doplní zásoby lidí. Rušnou křižovatku jsme nejdříve navštívili během dne, ale chtěli jsme na tomto místě také spatřit i noční atmosféru.

Bohužel jsme se stali vězni lidské masy. V 6 večer jsme nastoupili do metra a směřovali jsme na Shibuya station, po cestě začali nastupovat lidé, kteří končili v práci. V určité době nastala situace, kterou známe z některých záběrů na internetu, já bych to označil jako: příliš moc klaunů v jednom vozidle. Zaměstnanci metra museli přiložit ruku k dílů a tlačit všechny cestující do vagónů, čímž nás přišpendlili k sedačkám. Kvůli tomu jsme nemohli vystoupit a minuli jsme stanici o celých 28 zastávek. Až poté se vagóny dostatečně vyprázdnili, abychom mohli vystoupit.

Přímo vedle křižovatky se nachází socha nejslavnějšího psa Hachika. Tento pes každý den chodil naproti svému pánovi až k Shibuya stanici. Profesor později v roce 1925 zemřel, ale Hachiko stále přicházel ke stanici až do své smrti o 10 let později. Příběh se stal legendou, a tak byla postavena socha, u které se každý návštěvník fotí.

Sengaku-ji je chrám, je zrovna ten zmírňovaný chrám schovaný ve stínu mrakodrapů. Je to místo působení slavného zen buddhistického mnicha Kodo Sawaki Roshi a místo posledního odpočinku 47 roninů. Příběh 47 roninů byl mnohokrát zfilmován, jedná se o příběh samurajů, kteří pomstili svého pána. Bojovníci byli odsouzeni k provedení seppuky („harakiri“ samurajským mečem).  Náhrobní kameny se krčí za chrámem na poklidném a málo frekventovaném místě. Napočítal jsem doopravdy 47 kamenných náhrobků.

Největším tokijských chrámem je avšak šintoistická svatyně věnována císaři Meiji a císařovně Shōken – Meiji-jingū. Svatyně postavena roku 1920, zničená při náletech za druhé světové války a poté znovu rekonstruována roku 1958. Dvanáctimetrová dřevěná brána, která je vyrobena z 1 500 let starých tajwanských cyprusů, označuje vstup do lesa a ukazuje cestu k svatyni. Svatyně samotná zabírá pouze malý zlomek rozsáhlé zalesněné plochy.

Po druhé světové válce se Akihabara stala synonymem pro černý trh s rádiovými díly a další elektroniky. Po roce 1960 a 1970 se místo stalo známým lovištěm nové i použité elektroniky. Akihabara ztrácela na významu potom, co se i na jiných místech objevovaly levné obchody s elektronikou. Na vrchol se dostala opět až s příchodem J-kultury , „geeků“ a všemožných bláznů do anime a her. Dnes na této ulici najdete cokoliv od umělých modelů anime postav v životní velikosti, extravagantních japonek poskakujících v minisukních až po pasáky, různé herny, cosplay, komiksy a další šílenosti.

Památek a zajímavých míst tu lze nalézt bezpočet. Rozepisování se o Roppongi Hills, Kabukichō, Tokijském císařském paláci, rybím trhu Tsukiji, Tokyo Sky Tree, Tokyo Tower a dalších by zabral formát celého svazku tištěného průvodce.

Konec konců po několika dnech na mě mělo Tokio trošku depresivní následek. Na ulicích, v metrech a obchodních centrech potkáte obrovské masy lidí – lidí vytvořených podle jakési univerzální šablony. Neustále jsem měl pocit, že potkávám ty samé typy – buď to byly studenti ve školních stejnokrojích nebo „business man“ typ v oblecích, jichž bylo metro přemnoženo. Důraz na individualitu, na kterou jsme zvykli u nás, v tomto kraji asi nehraje takovou roli.

Kamakura

Kamakura je pobřežní město v prefetuře Kanagawa necelou hodinu jízdy od Tokia. Po mírnějším depresivním davovém šílenství, které se odehrává v Tokiju, jsme se rozhodli uklidnit na tomto místě. Kamakura se stala politickým centrem, když Minamoto Yoritomo si toto město vybral jako sídlo pro svou novou vojenskou vládu v roce 1192. Kamakura vládla Japonsku jedno století, nejprve za vlády šóguna Minamota a poté za období vladařů Hojo.

V současnosti je Kamakura (na japonské poměry) malým městem (170 000 obyvatel) , které se těší oblibě turistických destinací. Občas se tomuto městu přezdívá Kjóto východního Japonska. Kamakura nabízí četné chrámy, svatyně a další historické památky. Písečné pláže v letních měsících lákají davy lidí.

Největším lákadlem je velký kamakurský Buddha. Jedná se o bronzovou sochu, která stojí na území chrámu Kótokuin. Měří 13,35 metrů na výšku a je to druhá nejvyšší bronzová socha Buddhy v Japonsku, která je překonána pouze sochou v chrámu Todaidži Nara. Socha byla odlita v roce 1252 a původně umístěna uvnitř velkého chrámového sálu. Nicméně chrámové budovy byly několikrát zničeny tajfuny a tsunami v 14. a 15. století. Takže od roku 1495 stojí Buddha pod širým nebem.

Hasadera je chrám sekty Jodo, známý svou jedenácti hlavou sochou Kannon, bohyní milostdenství. Devět metrů vysoká pozlacená dřevěná socha je považována za jednu z největších dřevěných plastik v Japonsku a lze ji spatřit v hlavní budově chrámu. Podle legendy byla vyřezána ze stejného stromu jako podobně vysoká socha Kannon z prefektury Nara.

kamakura

Velký Buddha

Cestující v Japonsku jsou vždy uchvácení kulturou, která je střídavě krásná, nepochopitelná a naprosto divná. Japonsko je oddělený svět – kulturní Galapágy, kde se daří modernímu pokroku i tradicím. Japonsko je vřelé, silné a neuvěřitelně příjemné.

Chrám je postavený podél svahu zalesněného kopce. Hlavní budova chrámu je postavena do poloviny svahu na terase a umožňuje pěkný výhled na pobřežní město Kamakura. Podél schodů vedoucích do svahu stojí Jizo-do sál se stovkami malých Jizo Bodhisattva, kteří pomáhají duším zemřelých dětí k dosažení ráje.

Autoportrét
My Flightdiary.net profile

Tsurugaoka Hachimangu ja nejdůležitější kamakurská svatyně. Byla založena Monamotem Yoriyoshim v roce 1063, poté rozšířena a přestěhována do současného místa roku 1180 Minamotem Yorimotem, zakladatelem první shogunské kamakurské vlády. Svatyně je věnována Hachimanovi, bohu a patronovi rodu Minamoto a samurajů. K svatyni se dostanete skrz dlouhou a širokou alej, která vede od kamakurského nábřeží, protíná centrum města a po cestě míjí vícero Torii bran. Hlavní sál stojí na terase, na vrcholu širokého schodiště. Hlavní sál je vybaven malou svatyní a muzeem, které představují turistům různé poklady jako jsou meče, masky a dokumenty. 

japan quote 4
„Žij dnes, přenes se přes včerejšek.“

Mapa

Kam dál?

Londýn

Londýn je celý ponořený v historii. Londýnské budovy jsou nápadnými milníky v unikátní a přesvědčivé biografii města. Naleznete tu mnoho památek, ale také mnoho inovací.

© 2018 Profesionální svatební fotograf Mikulov. svatby, události, firemní a komerční fotografie | Svatební fotografie a video. Svatby Mikulov.