Jordánsko

Království z písku a kamene

Elvyn George Badelita

Březen 2016

Jordánsko, arabský stát na středním východě, který cestovatelé přirovnávají ke klidnému domu v rušném sousedství, byl zařazen mezi mými vytouženými cíly už nezvykle dlouhou dobu. Začalo to v dětských letech – prvním zhlédnutím Poslední křížové výpravy . Příčinou byla poslední část snímku, kdy Indiana Jones dorazí do tajemného chrámu templářů (Pokladnice v Petře), do místa, kde se skrývá Svatý Grál.

V době, kdy jsem se nacházel v Izraeli – Palestině a jeli jsme autem se podívat na největší kráter na světě – kráter Ramon v jižním Izraeli, dívali jsme se z z hrany kráteru do dálky na horu en-Nejr v jejíž patě se nachází skalní město Petra. Bědovali jsme, že jsme blízko tak vytoužené destinaci. Dobrodružné povahy nás pobízeli jet k onomu místu, ale neměli jsme víza ani čas, protože jsme druhý den odlétali domů. Odjížděli jsme s pocitem, že se jednou musíme vrátit a dokončit naši pouť. To jsem ještě nevěděl, že za necelý rok a půl se naše touhy splní.

24746741474_6be3919ccd_o

Západ slunce ve Wadi Rum

Výchozím bodem našeho tripu do Jordánska byla Budapešť, odkud jsme letěli do nejjižnějšího izraelského města Eilat, který leží na pobřeží Rudého moře.  Přistáli jsme na letišti Ovda, což je v podstatě jen plechová krabice s přistávací dráhou uprostřed pouště (i přesto jsou bezpečnostní kontroly nadstandardně dlouhé jako ve zbytku Izraele). Z Ovdy jezdi shuttle bus do Eilatu. Eilat je klasickým turistickým letoviskem. Takže pokud Vás nezajímá válení na slunci u pláže a lízání předražené zmrzliny, tak není ani důvod proč se tu déle zdržovat. Jediným rozumným spojem k hraničnímu přechodu Wadi Araba je taxi. Izraelské taxi sice není nejlevnější, ale je čestné a celou cestu používá taxametr. To se ale nedá vůbec tvrdit o taxících na jordánské straně, ale k tomu se dostaneme později. Potom co vystoupíte z taxíku musíte projít hraniční kontrolou. Jordánsko zavedlo povinné, placené víza na hraničních přechodech od roku 2016. Nejlevnějším způsobem je pořídit si Jordan Pass,  který osvobozuje lidi nejen od pořízení víza (nejbližší ambasády jsou ve Vídni a v Londýně), ale také otvírá brány do Petry, Wadi Rum a do všech ostatních památek v Jordánsku. Na izraelské straně projdete první kontrolou pasu, poté v příslušném okénku zaplatíte (mastný) výstupní poplatek a poté projdete asi 3 kontrolami na jordánské straně, kde ukážete svůj pas i Jordan Pass a vysvětlíte účel své návštěvy. Přes hranice neprojíždí žádný dopravní prostředek, vše musíte projít pěšky. Po příslušných kontrolách na vás čeká jordánská taxi mafie, která se s úsměvem na tváři vás bude snažit okrást o peníze. Důležitý tip: než vůbec nasednete do jejich taxíku tak se jasně domluvte na ceně pro všechny osoby (abyste předešli situacím, kdy na konci Vám taxikář bude tvrdit, že domluvená cena byla pouze pro jednu osobu). I přesto, že město Aqaba je vzdálené necelých 5 kilometrů, zaplatíte stejně jako za výlet veřejnou dopravou přes celou Českou republiku. Druhý důležitý tip: Neprozrazujte taxikáři co máte v následujících dnech v plánu, jinak Vás bude do nekonečna přemlouvat, že Vás odveze až do 130 kilometru vzdálené Petry, za což by jste vysypali víc peněz než za celou letenku. Nejlepší je držet se příběhu, že máte v plánu se celou dobu válet na pláži v Aqabe. V Aqabe jsme měli domluvený hotel, kde jsme přespali a druhý den jsme si půjčili auto v půjčovně a vyjeli na cestu po stopách skalního města.

Petra

Cesta autem trvá přibližně hodinu a třičtvrtě po volných a udržovaných silnicích. Cestou na sever jsme po pravé straně míjeli poušť Wadi Rum a jeho majestátní horu s názvem „Sedm pilířů moudrosti“, takto pojmenovaná britským důstojníkem a beduínským hrdinou T.E. Lawrencem, který zdejší místo značně proslavil. Filmově proslulá poušť byla v plánu o den později. Na konci cesty, v pouštním městečku Wadi Musa se nachází celý areál Petry.

Skalní město Petra, jeden z nových sedm divů světa se nachází v sluncem spálených hromadách pískovcových skal za vyprahlým údolím Wadi Musa. Avšak pískovcové skály skrývají před nelítostivým sluncem tajemství. Tajemství zahalené ve stínu 200 metrů vysokých stěn úzkého kaňonu Siq. Hrobové ticho v kaňonu občas přeruší líný dusot kopyt projíždějícího kočáru vezoucí líné turisty. Kaňon, na počátku několik metrů široký se o kilometr dále na konci zúží na šířku rozpažených rukou a začíná pomalu odhalovat, stejně jako kouzelník odhaluje z pod zástěry teatrální výsledek svého triku, zlatý hřeb celého představení – Al-khazneh nebo-li Pokladnici.

Petra se návštěvníkům představuje velice dojemným a dramatickým způsobem,důkazem jsou dokořán otevřené čelisti každého šokovaného turisty. Fasáda pokladnice je chirurgickou přesností vytesána do měkkého pískovce a tyčí se nad mladými beduíny, kteří velmi pohotově přeruší nit úžasu a stáhne turistu zpátky do reality, do reality byznysu turistických atrakcí, kde se obchoduje se suvenýry i projížďkami na velbloudech anebo oslech.

Petra byla do roku 1812 místními nomády úspěšně utajována. Rozkvět města se ale datuje už kolem období Krista, kdy zde žilo kolem 30 000 nabatejců, jejichž přežití záviselo na důmyslně propracovaném vodovodním systému. V tomto období byla Petra naopak vším možným, jen ne utajovaným místem. Jednalo se o středobod království, které bylo čtyřnásobně větší než dnešní moderní Jordánsko.

Pokladnice

Al-khazneh – Pokladnice

Rozkvět města se datuje kolem období Krista, kdy zde žilo kolem 30 000 nabatejců, jejichž přežití záviselo na důmyslném vodním systému. Jednalo se o středobod království, které bylo čtyřnásobně větší než dnešní moderní Jordánsko.

Dále po cestě údolím narazíte na další hrobky a budovy. Dalším zajímavým místem je působivý amfiteatr vytesaný do skály nebo dlouhá kolonáda, kterou postavili Římané v druhém století našeho letopočtu. kolonáda nahradila dřívější nabatejsou ulici, která vedla kdysi centrem starověkého města. Rušnou obchodní ulici plnou obchodníků dneska nahradili ruiny a děti na krajích ulice prodávající barevné pískovcové kamínky za jeden nebo dva dináry. Podpořit děti je jistě hezkým gestem, ale cestou dále narazíte na podobné kameny ležící všude po cestě, takže není třeba utrácet všechny drobné hned na začátku. Trpělivost je výsadou moudrých. Dále potkáte i matky zmíněných dětí prodávající ručně vyráběné panenky.

Dalším cílem, který musíte určitě navštívit v areálu Petry je Ad-Deir nebo-li Kláštér, kvůli kterému se musíte vyšplhat po vytesaných kamenných schodech až na vrchol hory. Cesta je poměrně náročná, lemovaná Jordánci, kteří vám chtějí ulehčit život oslem, na jehož zádech se můžete svést až na konec. My jsme však cítili hlubokou lítost k oslům a v první řadě k obsahu naších peněženek, takže jsme cestu vyšplapali konvenčním způsobem. Dále po cestě dostanete desítky možných obchodních nabídek týkajících se různých falešných historických mincí, šátků, lahviček s pískem a dalších suvenýrů. Pro tip: Pokud něco chcete koupit, nechte si to až na podvečerní cestu  zpět. Uřvané a drzé obchodnice jsou v této době více ochotné cenově ustoupit, ale berte v potaz, že se neobejdete bez handrkování o ceně – je to velká zábava pro obě strany! Smlouvání s araby je jen způsob dohody o kolik budete okradeni.

Je velmi obtížné představit si práci, kterou bylo potřeba vykonat k vytesání takové budovy. Dokonce i dostat se na toto místo je velmi obtížné, cestou musíte překonat 800 schodů, cestu kterou byli ochotni podstoupit všichni uctívači chrámu.

Po náročném sestupu 800 schodů, kdy už začínáte mít pochybnosti, jestli cesta někam vůbec někam vede, konečně dorazíte na místo hrobky Ad-Deir. Budova je podobná Pokladnici, ale jedná se největší stavbu v celé Petře. Ad-Deir je vysoká skoro 50 metrů, pro představu kamenná urna, která se nachází na vrcholku střední věže je vysoká 10 metrů. Interiér se kláda z jedné velká místnosti vybavené kamennými lavicemi vytesané ze dvou bočních stěn a oltář nad schodištěm. Před Ad-Deir naleznete občerstvení a pohodlné místo pro odpočinek. Název Klášter je velmi zavádějící – budova byla postavena ve 3. století před naším letopočtem jako hrob, který se později pravděpodobně využíval jako chrám. Kříže, které jsou vytesané ve vnitřních stěnách dokládají přítomnost Byzantinců, kteří místo využívali jako kostel. Petra je svědectvím o kolotoči vzestupů a pádů různých civilizací.

Zbylo nám ještě trošku energie a výstupem o kousek dál jsme se dostali až na Jordánský „Grand Canyon“, který poskytuje velkolepý výhled na celé Wadi Musa. Wadi Musa je pojmenovaná po Mojžíšovi, podle některých tímto místem procházel nebo sem přivedl některé ze svých izraelských potomků.

Tímto skončila naše prohlídka Petry, růžového tajemného města vytesaného do skal. Styl navždy zapsaný do věčného kamene je miš mašem různých vlivů přicházejících po obchodních stezkách, v karavanech z Egypta, Asýrie, Řecka, Mezopotámie a Říma. Nikde není rozsah ambicí patrnější než v nejpůsobivější památce Petry, Al-Khaznech, vytesaného hluboko do historie.

Cestou zpět jsme zakoupili šály z pašmíny a poté jsme se ubytovali v hotelu ve Wadi Musa. Druhý den byl v plánu celodenní zážitek v poušti Wadi Rum.

Ad-Deir je nepochybně největší stavbou v Petře.
Je velmi obtížné představit si práci, kterou bylo potřeba vykonat k vytesání takové budovy. Dokonce i dostat se na toto místo je velmi obtížné, cestou musíte překonat 800 schodů, cestu kterou byli ochotni podstoupit všichni uctívači chrámu.

Ad-Deir (Klášter)

Wadi Rum

24751519623_5b33601c45_k
24747669954_615ebf0a7d_k

Cesta na velbloudech pouští Wadi Rum

Slavnou poušť Wadi Rum zná každý člověk jako krajinu Marsu a jiných planet z různých hollywoodských filmů jako jsou třeba Marťan, Prometheus nebo Star Wars: Síla se probouzí. Wadi Rum v překladu znamená Měsíční krajina, ale ještě předtím než toto místo proslavil Hollywood, Matt Daemon a jeho marťanské brambory, zapsal tuto poušť do dějin britský důstojník Thomas Edward Lawrence. Jak jsem se dozvěděl z knihy Sedm pilířů moudrosti, Lawrence nebyl dobrým vojákem, protože měl ustavičný problém s autoritami, ale dokázal vyvinout poměrně efektivní strategii beduínské partyzánské války proti turecké nadvládě. Pomoci různých atentátů na železniční traťe, vodovody a posádky (nezní to trošku jako terorismus?) měli velký úspěch, který vyvrcholil osvobozením přístavního města Aqaby a syrského Damašku. Zmíněná kniha a hlavně pozdější oscarový film Lawrence z Arabie povýšily Lawrence mezi legendy.

Pro ten nejlepší zážitek ve Wadi Rum je potřeba si domluvit jednu z mnoha „beduinských agentur“, které nabízí jedno a více denní zážitkové výpravy do pouště. Naše volba padla na Jordan Tracks, která se těší mnoha pozitivním ohlasům na webu Trip Advisor. Program začíná ve Wadi Rum Village, kde zaparkujete auto a poté ponecháte svůj osud na pospas beduínského průvodce, který Vám bude přidělen. Na začátku nás čekala skoro dvouhodinová projížďka na velbloudech pod spalujícím sluncem. Na hřbetu těchto zvířat se necháváte dobrovolně a pozvolna opékat mezitím co nasáváte  jedinečnou atmosféru okolní krajiny.

Na velbloudech jsme dorazili k červeným dunám, kde nás nechali poválet v písku a poté jsme naskočili na Jeep a jeli jsme se podívat na nabatejské nápisy, které vytesali do skal starověcí poutníci na cestě do Mekky. Poté následoval dům a pramen T.E. Lawrence. Problém s T.E. Lawrencem v současném Jordánsku -> místní Vám nakukají, že Lawrence byl na místech, kde doopravdy nikdy nebyl. Stala se z toho atrakce a pro místní to představuje jednoduchý výdělek z kapes naivních turistů. Takže moc nevěřím tomu, že ruina, která nám byla představena, byl doopravdy nějaký dům, kde Lawrence přebýval. Po beduínském čaji ve stanu a nenápadnému způsobu jak zkusit turistům prodat další přebytečnosti, následovala hodinová procházka kaňonem Barragh. Oběd ve stínu skal, který nám připravil náš beduínský průvodce. Další klasický extra sladký beduínský čaj a další jízdy na korbě Jeepu, seznamování se s dalšími turisty a nakonec fialovo-růžový západ slunce v abu Khasheiba.

Během jedné z cest na jeden z checkpointů jsme narazili na jinou skupinu turistů, kterým zapadl Jeep v písku. Nepodařilo se vytlačit auto ani s naší pomocí. Nakonec přijelo ve vlastních vozech několik bratranců onoho zapadlého „řidiče“ (s ohledem na jeho věk pochybuji, že měl řidičský průkaz) a po několika patáliích bylo vše zdárně vyřešeno. Vesele jsme poté mohli všichni namířit do tábora a tancovat vítězné tance kolem táboráku. I přes některé mé uštěpačné poznámky v tomto článku jsou jordánci velmi příjemní a pohostinní lidé. Na ulicích se často setkáte se zvědavými otázkami odkud pocházíte, od většiny lidí uslyšíte naučenou hlášku: „Welcome in Jordan“ a všude jsou turisté laskavě vítáni.

Wadi Rum nabízí neopakovatelný mimoplanetární zážitek. Celou dobu Vám připadá, že jste přistáli na vzdálené planetě a po nějaké době si uvědomíte, že za každým rohem vyhližíte kosmickou sondu.

Po večeři, která byla upečena tradičním způsobem, v zahrabané hlíně, jsem mohl konečně fotit to na co jsem se celou dobu těšil. V poušti, kde jste daleko od civilizace je ideální místo na focení noční oblohy a zachycení hvězd. Zatímco jsem seděl v písku a fotil, další ležel na zádech, poslouchal dead metal a zíral na hvězdy, jiní se přidali s láhví whisky (indičtí turisti žijící v Kuwajtu, kde si o takovém zboží mohou nechat zdát).

Nejlepší činnost v poušti? Vyrazit pod rouškou noci z beduinského kempu dál do pusté krajiny, sednout si uprostřed ničeho, nic neříkat a vnímat kompletní ticho. Žádný zvuk prolétajícího letadla, města nebo nedaleké silnice, žádný vítr…nulový pohyb. Věčný písek a skály. Nic na vás nepůsobí a vy nepůsobíte na nic. I přes to všechno, tím tichem něco pulzuje a promlouvá.

_DSC0674
My Flightdiary.net profile

Jordánsko prokazuje velkou dávku tolerance a pohostinosti. Tyto cnosti jsou podrobovány zkouškám i v podobě přijímání miliónů přistěhovalců ze Sýrie, Palestiny a Iráku. I přesto, že se země potýká se stále rostoucím počtem turistů, kteří jsou občas necitliví vůči konzervativním jordánským hodnotám, tak se zemi daří udržovat kontinuitu s tradicemi a minulostí. Mezitím co Jordánsko čelí četným výzvám modernizačního trendu a rostoucí urbanizace, tak zůstává jednou z nejbezpečnějších zemí, kde můžete zažít čistý středovýchodní zážitek. Jordánskou nejsilnější stránkou není ani tak krásné rudé moře, dech beroucí pouště nebo dokonce unikátní světové památky, ale je to právě laskavé a vřelé přivítání, které má kořeny v beduínské kultuře. 

Mapa

Kam dál?

Japonsko

Cestující v Japonsku jsou vždy uchvácení kulturou, která je střídavě krásná, nepochopitelná a naprosto divná. Japonsko je oddělený svět – kulturní Galapágy, kde se daří modernímu pokroku i tradicím. Japonsko je vřelé, silné a neuvěřitelně příjemné.

© 2018 Profesionální svatební fotograf Mikulov. svatby, události, firemní a komerční fotografie | Svatební fotografie a video. Svatby Mikulov.